OTÁZKY A ODPOVĚDI

Úřad má ze zákona 30 dní a Institut pro posuzování zdravotního stavu 45 dní. Realita je ale jinde – běžně řízení trvá 6 až 9 měsíců. Institut má průtahy trvale (stav 2026) a u úřadů práce je to různé podle poboček – mám zkušenost s ÚP pro Prahu 4 a 10 na Novodvorské, kde místo 30 dní někdy čekáte 3 měsíce.

Od roku 2025 už posudky nedělají posudkoví pracovníci. Spisy hodnotí a podepisují odborní nelékařští zdravotničtí pracovníci (ONZP).

Specializovaný kurz přitom musí absolvovat až do dvou let od nástupu na pozici a posudkoví pracovníci jim práci kontrolují jen během prvních tří měsíců zaškolování.

Posuzující pracovník vás nikdy neviděl – vychází jen z toho, co je ve spisu. Co lékař do zprávy neuvede, to může být zpochybněno a neuznáno.

Zpráva by proto měla popisovat konkrétní každodenní činnosti, které váš blízký nezvládá (hygiena, oblékání, orientace), ne jen samotnou diagnózu.

Odvolání je možné, ale řízení se prodlouží minimálně o dalších 6 měsíců. Příspěvek ve stupni, který úřad přiznal, vám po celou tu dobu chodí dál – o peníze tedy nepřijdete. A pokud odvolání uspěje, rozdíl se doplatí zpětně.

Nová žádost znamená, že příspěvek v přiznaném stupni běží dál také, ale vyřízení bude znovu trvat měsíce. A hlavně: vyšší stupeň nelze uplatnit zpětně – rozdíl za uplynulé měsíce nenávratně ztratíte.

Ano, a je to jedna z nejdůležitějších věcí, které by měl pečující udělat. Abyste se o termínu šetření dozvěděli od úřadu práce stejně jako žadatel, potřebujete k tomu plnou moc k zastupování a je dobré uvést do spisu své telefonní číslo.

Máte-li důkazy o kognitivním onemocnění, informujte o tom úřad už při podání žádosti. V takovém případě má úřad přímo povinnost naplánovat šetření s pečujícím.

Bez toho se šetření může odehrát ve vaší nepřítomnosti – a váš blízký často ze studu nebo ze zapomnětlivosti tvrdí, že zvládá víc, než je pravda.

Během řízení vám přijdou tři lhůty. Pletou se snadno, protože všechny dorazí dopisem a všechny jsou krátké. Liší se v tom nejdůležitějším: co se v nich dá stihnout.

Praktický důsledek: shánět lékařské zprávy má smysl jen do první lhůty. Když začnete obíhat lékaře až po vyrozumění z úřadu práce, je pozdě — zprávu sice pošlete, ale úřad ji jen založí do spisu, aniž by ji kdokoli četl.

To ale neznamená, že se ve druhé fázi nedá nic dělat. Naopak, právě tam se rozhoduje, jestli posudek obstojí. Rozebírám to v článku Mám podat námitku, když nesouhlasím s posudkem?

Když lhůtu nestíháte

Dokud lhůta běží, dá se prodloužit — ale jen ta, kterou stanovil úřad. Požádejte dřív, než uplyne, a uveďte důvod i datum, do kdy podklad dodáte. Hodí se to, když lhůta spadne na svátky nebo přelom roku, když čekáte na termín u specialisty nebo je váš lékař na dovolené.

Když už uplynula, dá se požádat o prominutí zmeškání. Podmínky jsou přísnější:

• požádat do 15 dnů ode dne, kdy pominul důvod, který vám bránil jednat — ne ode dne, kdy lhůta uplynula;
• se žádostí rovnou poslat i to, co jste nestihli; samotná prosba o prominutí se neprojedná;
• důvod musí být vážný a bez vašeho zavinění — hospitalizace, náhlé zhoršení stavu blízkého, vaše nemoc; zapomnětlivost ani zaneprázdněnost neobstojí.

U odvolání je to jinak: patnáctidenní lhůtu stanoví zákon, takže o její prodloužení žádat nelze. Pokud ji ale zmeškáte, o prominutí zmeškání požádat můžete.

A pište vždy tomu úřadu, který lhůtu stanovil: institutu, pokud jde o lékařské zprávy, úřadu práce, pokud jde o vyjádření k podkladům.

Protože v řízení nakonec nerozhoduje jen to, co jste poslali, ale jestli to umíte prokázat. A v tom se ty tři způsoby zásadně liší.

Osobně na podatelně. Musíte tam dojet v úředních hodinách a nechat si orazítkovat kopii toho, co odevzdáváte. Když na razítko zapomenete, nemáte v ruce nic.

Poštou. Doporučeně s dodejkou něco stojí a prokážete jí jen to, že úřadu došla nějaká obálka — ne co v ní bylo.

Datovou schránkou. Dostanete doručenku, která má ze všech tří nejlepší právní průkaznost. Je z ní vidět, kdo, komu, kdy přesně a jaký dokument odeslal. Když pak úřad tvrdí, že něco nedostal, nebo se podání ve spisu „ztratí“, máte nezpochybnitelný důkaz. Navíc je podání vůči úřadu zdarma a odešlete ho v kteroukoli hodinu odkudkoli.

K tomu se přidává druhá výhoda, na kterou se zapomíná — příjem pošty od úřadu. Lhůty v řízení se počítají ode dne doručení, a papírový dopis se považuje za doručený po deseti dnech, i když si ho nevyzvednete. U datové schránky víte o dopisu hned a přesně vidíte datum doručení. To je u lhůty pěti až osmi dnů na vyjádření k podkladům rozdíl mezi „stihnu to“ a „nestihnu“.

Pokud se přihlašujete do internetového bankovnictví a vaše banka je zapojená do Identity občana, zvládnete to z domova za pár minut. Nikam nemusíte chodit a je to zdarma.

Proto si zřiďte osobní datovou schránku a do žádosti i do plné moci ji výslovně a zřetelně uveďte jako adresu pro doručování — včetně jejího identifikátoru. Ať u úřadu nevznikne pochybnost, kam vám má psát.

Přihlášením přes bankovní identitu se schránka zřizuje i zpřístupňuje okamžitě, protože banka za vás ověří totožnost. Přihlašovat se do ní pak budete stejnou cestou.

Nemáte-li bankovní identitu, dojděte na kterékoli pracoviště Czech POINT s občanským průkazem. Většina žádostí se vyřídí na místě.

A ještě jedna věc, než začnete: některým lidem už schránka vznikla automaticky, aniž by o tom věděli. Nejdřív si tedy ověřte, jestli ji náhodou nemáte.

Ne. U dítěte se neposuzuje, co zvládne samo o sobě, ale porovnává se s tím, co v daném věku zvládá zdravé dítě. Malé dítě se samo neobleče ani nenají a nikdo to nepovažuje za závislost – rozhodující je až rozdíl oproti vrstevníkům.

Prakticky to znamená, že v lékařských zprávách i při sociálním šetření musí zaznít srovnání, ne jen popis. Tedy ne „nezvládne se obléknout“, ale „ve svých osmi letech se neobleče bez dopomoci, zatímco jeho vrstevníci to zvládají sami“.

Liší se i počty a částky. U dětí do 18 let se navíc hodnotí jen devět životních potřeb – neposuzuje se péče o domácnost.

Částky platné od 1. 1. 2026. Stupně a počty potřeb stanoví zákon č. 108/2006 Sb., § 8. Pro srovnání: tabulka pro dospělé.

Této oblasti se zatím věnuji méně než péči o dospělé a seniory. Podklady a zkušenosti k ní teprve shromažďuji, takže vám u dětí zatím nedokážu pomoct ve stejném rozsahu.

Určitě to zvládnete sami. Já tu cestu také prošla. Otázkou však zůstává, kolik času, energie a omylů vás to bude stát.

Neplatíte mi za to, že za vás vyplním formulář. Platíte za zkratku, strategii a klid. Zatímco vy byste museli po večerech studovat správní řád, zjišťovat zákonné lhůty a zkoušet, co na úřady platí, já už to na základě reálných zkušeností vím. Upozorním vás na zásadní okamžiky řízení, pomůžu vám komunikovat s lékařem tak, aby zpráva byla průkazná, a připravím vás na sociální šetření. Vyhnete se tak zbytečným chybám, které proces prodlužují, a ušetřený čas můžete věnovat svému blízkému.

Neziskové organizace a bezplatné občanské poradny odvádějí obrovský kus nesmírně důležité práce. Jejich služby určitě doporučuji využít, pokud potřebujete základní orientaci v situaci. Dostala jsem pomoc od několika organizací a nepřestanu jim být vděčná!

Mají však jeden zásadní limit – obrovské množství klientů a nedostatek kapacity. Většinou vám mohou nabídnout jednorázovou konzultaci, předají tištěnou brožuru nebo obecně vysvětlí, na co máte nárok. Už s vámi ale dál nezůstanou.

Já s vámi zůstávám po celou dobu řízení. Pracuji vždy jen s několika klienty současně, abych každému z nich mohla věnovat přesně tolik osobní pozornosti, kolik v danou chvíli potřebuje. Co konkrétně nabízím, najdete v Nabídce.

Ráda bych vám takový slib dala, ale celé řízení připomíná rovnici o několika neznámých. Vstupují do něj faktory, které zvenčí nedokážeme změnit, i když pro úspěch společně uděláme maximum. S čím musíme počítat?

• Jak lékař napíše zprávu Ošetřující lékaře přirozeně těší, když se stav pacienta zlepší. Mají radost, když mohou sdělit dobré zprávy. Často si ale v rychlosti neuvědomí, že to zkresluje pohled na to, jak soběstačný, nebo naopak závislý na pomoci pacient je. Hodnotitelé posudkové služby potřebují do detailu vědět, co váš blízký už opravdu sám nezvládne a v čem přesně potřebuje pomoci.
• Kdo dostane váš spis na stůl Nevyberete si, jakému úředníkovi systém vaši žádost přidělí. Může to být nováček, nebo naopak člověk, který přesně ví, jak si práci ulehčit. Můžeme se sice bránit, když úřad mlčí, ale lidskou povahu konkrétního referenta nezměníme.
• Kdo reálně posoudí vaši situaci O konečném výsledku už dávno nerozhoduje posudkový pracovník. Agendu příspěvků na péči dnes zpracovává Institut pro posuzování zdravotního stavu, zkráceně IPZS (spadá pod Českou správu sociálního zabezpečení). Samotné posudky zde píše takzvaný nezdravotnický odborný personál – nejčastěji přeškolené zdravotní sestry. Nikdo přesně neví, jakou úroveň medicínského vzdělání vlastně mají, a lékař jejich zprávu většinou jen formálně podepíše. (Časem tito pracovníci převezmou i hodnocení pro průkazy ZTP a mobilitu.) Představuje to obrovské riziko. Nevíte totiž, zda váš spis zpracuje zkušený odborník, nebo člověk, který teprve před týdnem dokončil krátký kurz a snadno přehlédne klíčové detaily.
• Systémový střet zájmů Celý proces v sobě skrývá jeden zásadní paradox. Žádost vyřizuje Úřad práce, ale zdravotní stav hodnotí zmíněný Institut pod hlavičkou ČSSZ. Nad oběma těmito institucemi ovšem stojí jediný orgán – Ministerstvo práce a sociálních věcí. Systém tak de facto kontroluje a řídí sám sebe. Tento skrytý střet zájmů znamená, že jako žadatel stojíte od samého začátku proti obrovskému aparátu a taháte za kratší konec.
• Úřady, které nestíhají Úřady práce dlouhodobě bojují s nedostatkem lidí. Úředníci jsou unavení a často chybují.

Tohle všechno ovlivnit nedokážeme. Přesto nemusíte zůstat bezmocní. Mohu vás celým procesem bezpečně provést. Poradím vám, jak přesně s ošetřujícími lékaři mluvit, a připravím pro vás konkrétní formulace a argumenty. Společně uděláme vše pro to, aby nedostatky systému neohrozily vaši šanci na spravedlivý výsledek.

Naprosto chápu, proč to tak působí. Hned na začátku si ale musíme ujasnit jednu věc: úřad nepředstavuje vašeho osobního nepřítele.

Často tam za přepážkou sedí velmi obětaví a milí lidé. Dělají, co mohou, ale dlouhodobě narážejí na extrémní přetížení nebo musí slepě řídit nesmyslná systémová pravidla. Útočit na konkrétního úředníka proto nedává smysl a nikdy to nevede k cíli. Důležité je něco úplně jiného – musíte přesně znát, na co máte právo, a umět si za tím pevně stát.

Jak si to tedy srovnat v hlavě? Rozdělte své síly. Veškerou lásku a empatii věnujte svému blízkému. Na úřadu ale přepněte do čistě věcného režimu. Neberte si jejich chladný přístup nebo průtahy osobně. Nejdete do války, jdete projít labyrintem. A když narazíte na překážku nebo neochotu, použijte metodu zaseknuté gramofonové desky – s naprostým klidem, slušně, ale neústupně opakujte své oprávněné požadavky, dokud nedosáhneme spravedlivého výsledku.

A právě s tímto postojem vám pomohu. Zastoupím vás v té racionální úřední části, abyste si vy mohli zachovat klid, energii a lidskost pro svou rodinu.